Je ještě důvěra Srbů k tzv. Západu možná?
Rajko Doleček
(4.3.2008)
Autor je lékař, známý dietolog a expert na zdravou výživu. V 70. a 80. letech 20. st. často vystupoval v TV s pořady "Nebezpečný svět kalorií", "Buď fit" ap.
Více o autorovi a jeho práci na jeho stránkách ..
V roce 2008 si ČR připomene smutné výročí mnichovské zrady, když nás před 70 lety, v září 1938, naši spojenci Anglie a Francie prodali nacistickému Německu. Ani USA se nás nesnažily chránit. Západ doufal, že obětováním Československa uspokojí Hitlera. Ale mnichovská zrada a okupace 15. března 1939 jen urychlily začátek druhé světové války.
Západ nyní připravil podlou zradu Srbska pod vedením USA, za účasti
Anglie, Francie, Německa, prodejné Evropské unie (EU). Jedná se o
ilegální, protiprávní vyhlášení nezávislosti "Kosovské republiky" 17. února 2008
pod taktovkou USA a jejich větších a menších satelitů po světě, včetně prodejné
části EU. Všichni se téměř předhánějí, kdo nový quazistát nejrychleji uzná. Pro
všechny jakoby zhasl Závěrečný akt z Helsinek (1975), potvrzený v Paříži (1990),
o nevměšování do vnitřních záležitostí jiného státu, všichni jakoby
zapomněli fantastické výmysly v rámci "přesvědčování" Srbska bombardováním po
dobu 78 dnů, na ničení a zabíjení civilistů bez mandátu Rady bezpečnosti OSN.
Srbové při nás
V pro nás tak
tragickém roce 1938 to byli pouze Srbové, kteří stáli na naší straně, že budou
vlastními těly bránit Československo. Bylo mi 13 roků, žili jsme v
Bělehradě. Tatínek mě odvedl před naše velvyslanectví, kolem kterého se tísnily
tisíce Srbů, kteří se hlásili jako dobrovolníci do československé armády, aby
bránili své české bratry. V té době se jako dobrovolníci hlásilo v Jugoslávii
kolem 50 000 Srbů. V ulicích Bělehradu demonstranti mohutně skandovali
"BRANICEMO ČEŠKU!" (Budeme bránit Česko!). Západem plánované odtržení Kosova a
Metochije (dále jen Kosovo) od Srbska je zrovna tak špinavé a
nemorální jako zrada v Mnichově, jeho následky mohou být zrovna tak
strašné, v rámci dominové teorie následků.
Směšní (koupení?) a drzí jsou ti, kteří tvrdí, že loupež 15 %
teritoria přinese údajně Srbsku mnoho výhod, vstup do různých mezinárodních
ekonomických a politických struktur, dokonce i bezvízové cesty na
Západ. Ale tady platí staré latinské rčení "Timeo Danaos et dona
ferrentes" (Bojím se Danajů /Řeků, za trojské války/ i když dary nosí). Je velmi
nepříjemné pro Srbsko, že poslušný satelit Západu Slovinsko, předsedá teď v EU a
vrhá do světa špinavá a škodolibá prohlášení o Srbsku. Jejich Janez Janša
zapomíná, jak vydělával velké peníze pašováním zbraní, přes embargo, chráněncům
Západu v Chorvatsku a Bosně, během Západem zrežírované
občansko-etnicko-náboženské války v Jugoslávii, kde nikdo nebyl bez viny.
Tragédie Jugoslávie vyvolána uměle
Vůdcové
Západu podepsali různé smlouvy o nevměšování do vnitřních záležitostí jiných
států (Helsinky 1975; Paříž 1990) a celá tragédie Jugoslávie
byla vlastně drzé vměšování do jejích vnitřních záležitostí, počínaje
již různý mi "příměřími" v roce 1991, aby umožnili zvýšení počtu (a výzbroje)
chorvatských ZNG brigád z počátečních sedmi na 61, po 14 tzv. příměřích.
Německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher, za vydatné pomoci
Vatikánu (ve Vatikánu se setkal 29. listopadu 1991 s papežem),
donutil prodejné Evropské společenství (pozdější Unii), aby uznala, bez
právního podkladu, samostatnost Chorvatska a Slovinska, později i Bosny a
Hercegoviny (Maastricht, 17. prosince 1991). Pro jeho roli při
podněcování války v Jugoslávii, která kromě ničení a zabíjení velmi zvýšila i
etnickou nenávist, Genscher by měl být nazván zločincem proti míru.
Německu se podařilo vtáhnout do tohoto kriminálního podniku USA i NATO.
Evropská unie a státníci téměř závodili, kdo víc očerní Srby, kdo víc bude o
nich dezinformovat. Nutno ale uznat, že řada amerických, britských,
francouzských, německých a dalších novinářů i politiků (např. bývalý premiér
Austrálie Frazer, bývalý americký hlavní žalobce Ramsey Clark aj.) ostře
vystupovala proti výmyslům západních státníků, politiků, generálů a masmédií.
Britský publicista John Laughland tak napsal o tribunálu v Haagu: "Je
to tribunál darebáků s předem domluvený mi postupy" (The Times, 17.
června 1999). Když na základě průhledných výmyslů o údajné genocidě
Albánců v Kosovu NATO zahájilo zločineckou agresi 24. března 1999 proti Srbsku
(ještě v rámci Federální republiky Jugoslávie, FRJ), v
rakouském Standardu se 20. května 1999 objevil článek Harolda Pintera, budoucího
nositele Nobelovy ceny za literaturu (2005) "Harold Pinter o banditech a
vrazích". Doslova nesmírné lži o genocidě Albánců v Kosovu zesměšnila
řada západních novinářů. A. Cockburn napsal pozoruhodný článek "Kde jsou
doklady o genocidě kosovských Albánců?" (Los Angeles Times, 29.října
1999). Podobně vyzněl i text D. Pearla a R. Blocka "Válka v Kosovu byla
krutá, rozhořčená a divoká - Genocida to nebyla", s podtitulkem "Povídačky o
masových ukrutnostech vznikaly a přecházelo se přes ně s nedostatečný mi důkazy
- Nebyly žádné mrtvoly v šachtách dolu" (The Wall Street Journal, 31.
prosince 1999).
Absolutní lži o genocidě
Doplnila
to americká novinářka M. Farleyová článkem "2108 mrtvol dosud vykopáno v
Kosovu" (Los Angeles Times, 11. listopadu 1999) a skupina španělských
forenzních (soudních) lékařů, kteří pitvali v Kosovu oběti války, ukázali, jak
lhali ti, kteří mluvili o desetitisících mrtvol, o genocidě. Při tom
vyšlo najevo, že mezi mrtvý mi bylo mnoho Srbů, Romů, Srbsku loajálních Albánců.
Jak si jenom členové Clintonovy vlády a různé vlády Západu vymýšleli! Zpytoval někdo z nich své svědomí, že ty mrtvé oni sami zapříčinili?
Všichni ti, kteří pějí chválu o "demokratické Evropě" a USA, jakoby
zapomněli na 78 dnů zločinů NATO proti Srbsku, na zakázané tříštivé
(kazetové) bomby a ochuzený uran, že to byl čistě gangsterský NATO
podnik bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. Jak to, že Javier Solana má tak
důležitou roli v EU, když to byl právě on, kdo "zmáčkl knoflík" a zahájil
zabíjení a ničení v Srbsku 24. března 1999? Podle "velitelské
odpovědnosti", kterou hlásá tribunál v Haagu, ten výsměch práva "demokratického
Západu", bylo by nutné soudit Solanu jako válečného zločince. Kdo tomu
nevěří, měl by si zalistovat ve více než 900 stránkách perfektně dokumentovaných
dvou knih Zločiny NATO v Jugoslávii (1999) a mnoho státníků by se mu jevilo jako
zločinci. A pan Solana je teď VIP z EU, kterému se lidé klaní a věří
mnoha lidem z EU, která napáchala tolik zla na Balkáně. To jejich "dobro" se v
tom ztrácí.
Nejen kriminální bombardování
Nelze zapomenout, že Srbsko kriminálně bombardovala letadla
většiny evropských států, členů EU a NATO. Mají se jim za to líbat
ruce? Není to hanba, že v Srbsku zase ničila a zabíjela německá letadla jako
před 60 lety? I jim se mají také líbat ruce? To nejsou nediplomatická slova, ale
slova základní morálky. Kdo má pak EU věřit? Může Srbsko zapomenout, že
Evropské společenství v květnu 1993 (předsedalo mu někdy jako svatoušek
působící Dánsko) suspendovalo (vyhodilo) FR Jugoslávii ze Světové
zdravotnické organizace (WHO), s následnou smrtí doslova tisíců dospělých a
dětí? A co v Banja Luce (Bosna) těch 12 novorozenců (snad i více) v
inkubátorech, kterým "šlechetný" Západ (1992) nedovolil dovoz kyslíkových bomb,
takže zemřeli?
Srbové i Srbsko jsou samozřejmě částí Evropy, pro kterou ve válkách utrpěli tolik obrovských ztrát (1914-18; 1941-45), při obraně společných ideálů svobody a cti, společně s Británií, Francií, USA. A teď mají rozhodovat o jejich osudu ti, kteří proti těm ideálům bojovali v Jugoslávii za války 1941-45 (ustašovské Nezávislé Chorvatsko, část bosensko- hercegovských muslimů, Albánci, včetně jejich SS-divizí). Teď jsou oni největší přátelé a chráněnci Západu, protože podle těch "přátel svobody a demokracie" za všechno může Miloševič. Je nutno vstoupit do různých evropských struktur, ale ne za každou cenu, bez ponižování, bez sebeobžalovávání za zločiny, které spáchali oni, kteří se vydávají za zastánce demokracie. Omluví se Západ za některé své do nebe volající zločiny při rozbití Jugoslávie, za zvýšení etnické nenávisti? Je nutno myslet zde i na ty Srby, které nespravedlivě odsoudila karikatura práva, tribunál v Haagu. A také je nutno ctít zahraniční přátele, politiky i novináře, kteří Srbsko diplomaticky, ekonomicky i politicky podporovali.
Korespondence petičního výboru s vládními činiteli
Petice na obranu mezinárodní morálky, norem mezinárodního práva, zvláště Charty OSN a rezolucí Rady bezpečnosti OSN V Ostravě, dne 11. ledna 2008.
Vážený pan Mirek Topolánek,
předseda vlády České republiky
Vážený pane předsedo,
v souladu s čl. 18 Listiny základních práv a svobod a petičním zákonem se na Vás obracíme s žádostí o vyjádření k dále uvedeným skutečnostem a odpověď na vznesené otázky. Na své cestě dějinami získávali lidé i národy zkušenosti a mnohá, i velmi bolestivá poučení, která osvětlují jejich cesty dneška i zítřka. I náš lid, národ, spolu s civilizovaným světem, prošel tuto pouČ, a může čerpat poznatky z minulosti pro současnost i budoucnost.
V tomto roce vzpomínáme 70. výročí mnichovské zrady. Naši státnost v 30.
letech minulého století ohrožovala převážná část německé menšiny ve spojení s
nacistický m Německem. Naši spojenci nejen nesplnili své závazky vůči nám, ale
nepřátelsky nás nutili přijmout diktát z Mnichova. Bylo rozhodnuto o nás bez nás
a proti nám. V těchto těžkých dobách asi 50 000 Srbů bylo připraveno vstoupit do
naší armády a bojovat za Československo. Ani odtržení 1000 let starých částí
našeho státu, vyhnání z pohraničí a porobení dalších statisíců občanů republiky
nacistickou říší nepřineslo světu mír. Naopak byl to jen jeden z rozhodujících
kroků k válce, v níž nacisté vyvraždili 360 000 našich spoluobčanů.
V současnosti se v obdobné situaci nachází i Srbsko. Z Kosova i
Metochije, historické kolébky srbského národa a jeho státnosti, byly od počátku
2. světové války vyhnány statisíce Srbu, Černohorců, Romů, desetitisíce jich
byly vyvražděny, včetně Židů a prosrbských Albánců. Kosovskoalbánská menšina se
tak stala v srbské provincii Kosovo většinou, Srbové pronásledovanou menšinou.
Nejen chrámy a kláštery křesťanského pravoslaví, ale i hřbitovy a kulturní
památky postupně ničí agresivní část muslimské kosovskoalbánské menšiny, aniž by
ostatní křesťanské církve s patřičným důrazem protestovaly.
Podle mezinárodního práva, včetně rezoluce č. 1244 Rady bezpečnosti OSN,
je Kosovo nedílnou součástí Srbska. Kosovští Albánci jsou jako národnostní
menšina bez práva na sebeurčení, příslušící jen národu. Hranice Srbska nelze
měnit bez souhlasu jeho příslušných ústavních orgánů. Srbsko je připraveno
poskytnout kosovský m Albáncům rozsáhlou autonomii. Jejich reprezentace, zčásti
zatížena válečný mi zločiny a vztahy k narkomafii, však požaduje samostatný stát
a mluví o vyhlášení samostatné tzv. Kosovské republiky.
Spojené státy a i některé státy EU údajně přislíbily uznání Kosovské
republiky, jakmile tato bude vyhlášena. Chystá se nový Mnichov, jehož obětí bude
Srbsko? Agresor však touto obětí nebude usmířen! Bude časem požadovat obdobné
řešení v Makedonii, Černé Hoře, na jihu Srbska, v severním Řecku. Výsledkem
tohoto procesu zřejmě bude obnovení tzv. velké Albánie, vytvořené již v průběhu
2. světové války fašisticko- nacistický mi silami.
Jakmile mezinárodní společenství začne poskytovat národnostním menšinám
právo na sebeurčení, bude ohrožena územní celistvost řady států Evropy i celého
světa, včetně USA. Nelze totiž prohlásit "Kosovskou republiku" za výjimku z
mezinárodního práva, aniž bychom se nevydali na cestu jeho destrukce.
Uvedené skutečnosti nás nutí položit Vám několik otázek: Uznává ČR principy
mezinárodního práva, např. svrchovanost jednotlivých států, neporušitelnost
jejich hranic, územní celistvost, nevměšování se do jejich vnitřních záležitostí
a respektování lidských práv a svobod? Uznává ČR rezoluci RB OSN č. 1244? Pokud
ano, co ČR udělá pro to, aby územní celistvost Srbska byla zachována, Kosovu
byla poskytnuta široká autonomie, na níž by se mohly rovnoprávně účastnit
všechny národnostní menšiny, včetně příslušníků srbského národa? Co udělá ČR pro
to, aby vyhnaní Srbové a další se mohli vrátit do svých domovů a bezpečně zde
žít? Co udělá ČR, aby škody, které vznikly Srbům a dalším poškozený m, včetně
srbské pravoslavné církve, v důsledku agrese NATO a akcí agresivní islámské
kosovskoalbánské menšiny, byly nahrazeny? Jsme poučeni dějinami?
Prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc.,
Urxova 2, 708 00 Ostrava 8
- oprávněn jednat jménem petičního výboru,
ing. Jaromír Zelníček,
R. Prchaly 307, 708 00 Ostrava 8,
JUDr. Ogňan Tuleškov,
Na Čihadle 18, 160 00 Praha 6
Pan Karel SCHWARZENBERG
,ministr zahraničních věcí ČR, 118 00 Praha 1
Vážený pane ministře,
Děkuji za Váš dopis v souvislosti s naší peticí na
obranu mezinárodní morálky, norem mezinárodního práva, zvláště Charty OSN a
rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244. Nenašli jsme v něm odpověď na část svých
otázek ohledně mezinárodního práva a situace na Kosovu a Metochiji (dále jen
Kosovo). Postrádám tam uplatnění základní latinské právní poučky, aby byla
slyšena i druhá strana (audiatur et altera pars). Vámi uvedené interpretace a
informace nepřesahují základní cliché (sit venia verbo) veliké části médií i
politiků EU (Evropské unie), USA a NATO. Dovolím si nejdříve komentovat
nedostatečné odpovědi na otázky, pak doplnit a poopravit některé informace.
Dopis je napsán sine ira et studio, bez hněvu a zlého úmyslu.
Chybí Vaše odpověď na otázku "Uznává ČR principy mezinárodního práva,
svrchovanosti jednotlivých států, neporušitelnost jejich hranic, územní
celistvost, nevměšování do jejich vnitřních záležitostí, jak je uvedly závěry z
Helsinek (1975) a Paříže (1990)?" Pokud uznává, nemůže ČR souhlasit s těmi,
kteří je negují v souvislosti s Kosovem a tím porušují mezinárodní právo. Píšete
sice, že Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244/1999 byla přijata jednomyslně,
neuvádíte už ale skutečnost, že tato rezoluce jednoznačně označila provincii
Kosovo za nedílnou součást Srbska, v rámci FR Jugoslávie (Srbsko + Černá Hora).
Počítalo se, dle rezoluce, s budoucím příchodem do Kosova menších jednotek
srbské armády, a to se nestalo. Další otázky bez odpovědi jsou:1) Co ČR udělá
pro to, aby územní celistvost Republiky Srbsko (RS) byla zachována, Kosovu byla
poskytnuta široká autonomie, na niž by se mohly rovnoprávně účastnit všechny
národnostní menšiny, včetně příslušníků srbského národa a 2) Co udělá ČR pro to,
aby vyhnaní Srbové a další (např. Romové, Srbsku loajální Albánci - tisíce
uprchly do Srbska) se mohli vrátit do svých domovů a bezpečně tam žít? Bez
odpovědi bylo i Co udělá ČR, aby škody byly nahrazeny, které vznikly Srbům a
dalším poškozeným, včetně srbské pravoslavné církve (chátrou zničeno 150 chrámů,
klášterů, řada církevních památek) v důsledku akcí agresivní islámské
kosovsko-albánské menšiny?
V roce 1989 nebyla kosovským Albáncům zrušena autonomie, provincii byla
jen zrušena prerogativa, výsady státu. Základní autonomní práva zůstala
(náboženství, kultura, jazyk). Kosovští Albánci ale odmítali chodit do škol,
které by nedodržovaly kurikula z Tirany. Nicméně v té době vycházelo na Kosovu
přes 20 albánských časopisů. Albánci provozovali své paralelní školství o své
vůli. Penze,řidičské průkazy, pasy, atd. zajišťovala státní správa Srbska.
Zhoubná pro jednotu Jugoslávie byla ústava z r. 1974, která na decentralizaci
zemi ještě ne zcela připravenou decentralizovala a nechala svazový m republikám
i provinciím, aby více méně dělaly co chtěly. V té době pod tlakem až násilím
části Albánců, i z důvodů ekonomických, opustilo Kosovo za 10- 15 let 200 až 300
000 (?) Srbů a Černohorců.
Uvádíte zločiny Miloševičova režimu na Kosovu v letech 1998- 99, ale
nepíšete, že to byli teroristé UCK (Kosovské osvobozenecké armády), kteří se
zločiny začali. Zabíjeli srbské policisty a úředníky, Srbsku loajální Albánce.
Stát začal hájit pořádek, své občany, jejich majetky. Odezva policie a armády
byla někdy tvrdá. UCK jako teroristickou organizaci popsal G. Gelbard, zvláštní
představitel USA pro Balkán (tisková konference 23. února 1998, Bělehrad, hotel
Hyatt Regency): "Jsme hluboce znepokojeni a silně odsuzujeme nepřijatelné násilí
prováděné teroristický mi skupinami na Kosovu, obzvláště kosovskou
osvobozeneckou armádou (UCK, KLA, Kosovo Liberation Army).
Je to bez pochyby teroristická skupina, nepřijmu žádné ospravedlnění."
Mluvčí Pentagonu 29. června 1998 ale řekl, že ministr zahraničí (M. Albrightová)
určuje (!) speciálním legálním postupem, kdy se nějaká organizace stává
"teroristickou" a že toto určení nebylo provedeno v případě KLA. Mluvčí
Albrightové J. Rubin dokonce nazval NATO agresi proti FR Jugoslávii "Madeleinina
válka".
Vojenská agrese NATO proti FRJ, bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, byla
zcela ilegální, ospravedlňovaná snůškou výmyslů, byla to agrese proti
suverénnímu státu. Ničení a zabíjení, používání zakázaných zbraní (kazetové
bomby, ochuzený uran) během 78 dnů bombardování, zločinecký výběr civilních cílů
k destrukci (např.řada tepláren, zdrojů vody) udělaly z NATO organizaci souzenou
za válečné zločiny. Bývalý hlavní prokurátor USA (attorney general)
Ramsay Clark a soudci z 11 zemí prohlásili 11. června 2000 politické a vojenské
vůdce USA a NATO za viníky válečných zločinů proti FR Jugoslávii. Ještě
před agresí byla porušena vídeňská konvence O Zákonu o smlouvách (1969 - platná
od 1980), když bylo FRJ vyhrožováno bombami, pokud nepodepíše navrženou smlouvu
v Rambouillet (1999). Osobně jsem v červenci 1999 navštívil řadu bombami
zničených civilních cílů v Srbsku. Nepřesvědčí mě nikdo, že NATO a někteří jeho
vůdci nepatří před trestní tribunál. Nositel Nobelovy ceny za literaturu (2005)
Harold Pinter měl článek Harold Pinter o banditech a vrazích (rakouský Standard,
20. května 1999), ve kterém napsal "Tato válka je akcí banditů."
Nikdo při tom na Západě nezaznamenal, že v době krvavých střetů
na Kosovu, na jaře 1998, proběhla akce srbského ministerstva zdravotnictví za
podpory UNICEF, která zajistila očkování 100 000 kosovských dětí všech
národností proti dětské obrně. Nebylo to lehké,řekla autorovi srbská
ministryně zdravotnictví dr. Leposava Miličevič, když se kolem střílelo. Dále
nikdo nepíše, že 25. listopadu 1998 proběhla konference zástupců z Kosova dvě
albánské strany, Černohorci, Garanci (poislámštění Srbové), Romové, Srbové,
etničtí Turci, kteří navrhli dvoukomorový parlament s dolní komorou, která by
odpovídala počtům členů národností, a horní komoru, která by zabránila, aby
jedna národnost nevládla druhým. Nepřipadá Vám korektní, že srovnávám jednání
mezinárodního společenství o Kosovu s mnichovským diktátem. Do určité míry máte
pravdu, protože příprava kosovského Mnichova je horší, je v ní 78 dní NATO
ničení, zabíjení a mrzačení tisíců civilistů bombami, podpora teroristů UCK,
trapné lži propagandy. Dezinformovali až lhali prezidenti, premiéři, ministři,
generálové, média Západu. Byla ale i řada autorů, kteří úspěšně bojovali proti
"oficiálním" výmyslům. Pohazovalo se se statisíci nezvěstných, asi mrtvých
(feared dead) Albánců, a přitom to byla lež. O tom napsal A. Cockburn Kde jsou
doklady o genocidě kosovských Albánců? (Los Angeles Times, 29.října 1999).
Článek D. Pearla a R. Blocka to v nápisu jasněříká Válka v Kosovu byla krutá,
rozhořčená a divoká; Genocida to nebyla - Povídačky o masových ukrutnostech
vznikaly a přecházelo se přes ně s nedostatečnými důkazy - Nebyly žádné mrtvoly
v šachtách dolu (The Wall Street Journal, 31. prosince 1999).
Vážený pane ministře, omlouvám se za délku odpovědi, nutily mě k tomu
skutečnosti, které jsem znal a sám viděl. Přes Kosovo a Metochiji často kráčely
nemilosrdně dějiny. Bylo tam prolito hodně krve, nikdo nebyl zcela bez viny. Je
ale smutné když se překřičí oprávněné argumenty jedné strany, když se pošlape
její historické i mezinárodní právo, když se dovolí zvítězit násilí, protože se
to právě hodí mocným. Ještě jednou děkuji za Váš dopis. Byl bych rád, kdyby
otázky ve Vašem i v mém dopise mohly být ventilovány v rámci skupiny lidí, kteří
o této oblasti mají znalosti a vztah k ní, kteří by dokonce mohli potvrdit, že
albánsko-srbské vztahy měly i příklady přátelství.
Srdečně Vás zdravím a těším se na případnou diskusi s Vámi,
Váš Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc., oprávněn jednat jménem petičního výboru